Tanec trosečníků

Jak by svět vypadal, kdyby ho zachvátila smrtící pandemie? Co by zbylo z fungující civilizace, která je tolik závislá na energetických zdrojích a propracované soustavě předpisů a nařízení?

Iva Procházková vytvořila ve své nové próze svébytnou antiutopii, zachycující tragické konce informační přehlcenosti. Svého osmnáctiletého hrdinu ale nepošle přímo do centra běsnění neznámého smrtícího viru, jehož oběti se postupně doslova vypaří, ani si nelibuje v laciných efektních scénách. Novodobou zkázu lidstva sleduje z ústraní horské samoty očima cikánského mladíka Mojmíra, který s velkými plány a dychtivými nadějemi stojí na prahu samostatného života. Do horské vísky přijíždí za svou pěstounkou umírající na známou, leč přesto smrtící rakovinu. Stává se svědkem jejích posledních chvil, jejího zápasu o důstojný odchod ze světa. V pozadí tohoto soukromého smíření se smrtí se fregmentárně odehrává apokalyptická bitva o přežití. Izolace, v níž se činorodý Mojmír ocitl, mu zachrání život. Když pandemie ustoupí, mladík nedokáže nečinně čekat a vyrazí hledat své kamarády a známé. Ale co z té takzvané civilizace zbylo? Velká čast lidstva zmizela, zpustošenou zemí se toulají osamělí trosečníci a všude vládnou zákony džungle. Tváří v tvář morální destrukci a všeobecnému chaosu se hrdina snaží nalézt ve vnějším světě i v sobě pozitivní síly a naději.