Soumrak templářů

Román zavádí čtenáře do vzrušujícího období středověkých křížových výprav. O Vánocích roku 1144 bylo dobyto město Edessa, centrum prvního křižáckého státu. Přitom se do muslimských rukou dostal i vzácný relikviář s úlomkem dřeva z kříže, na němž zemřel Kristus.

Anglický templář William z Mandevillu se po letech bojů ve Svaté zemi vrací do vlasti a dozvídá se, že jeho otec byl zabit při vzpouře proti králi Štěpánovi z Blois. Po mnoha peripetiích se

William opět připojuje ke křížové výpravě a sehraje významnou úlohu při obléhání Lisabonu. Město nakonec padne, William získá zpět vzácnou relikvii a slavně přijíždí do Anglie. Podaří se mu uniknout z Toweru, kam ho dá uvrhnout zrádný bratr Geoffrey, a stává se novým hrabětem z Essexu.Ukázka z textu„Nemůžeme si dovolit ztrácet takové bojovníky,“ oslovil bratr Jan ostatní rytíře.

Odebral Vilémovi z předloktí kapku krve a ochutnal ji. Necítil ani náznak hořkosti. Alespoň tohle bylo dobré znamení.

Bratr Jan křikl na svého pomocníka. „Připrav náčinek!“

Templářský seržant oděný černým pláštěm na znamení nižšího postavení plnil mušelínový váček léčivými bylinami. Byl mezi nimi kostival, používaný Saracény k tišení bolestí, dále koriandr, proslulý svými účinky proti moru, a malé množství beladony a oměje, což jsou kouzelné přísady zapuzující démony. Seržant držel váček nad skleněnou kádinkou, v níž vřela voda.

Dom Mathias pozoroval tuto proceduru s pohrdáním. Vždyť viděl, jak se Vilém choval v domě Páně. Pouhé byliny ďábla nevypudí. Jeden z kanovníků podal svému představenému ostrý kovový nástroj. Zkušený duchovní pohlédl na ostrý vrták, který se leskl v tlumeném světle ošetřovny. Toto na satana platí, ne nějaké lístečky a oddenky. „Byl neustále v čele,“ šeptal vyčerpaně Roger, jeden z pěti rytířů.

Všichni měli bitvu až s bolestnou živostí dosud před očima. „Neviděl jsem, že by spustil meč, ani na okamžik. Rubal ty pohany jednoho po druhém.“