Sloní píseň

Ačkoli už Afrika dávno není to co bývala za časů Emila Holuba, stále ještě si tam vnímavý člověk může ohromně užít. Zvlášť, když si do kolonky povolání píše: lovec divoké zvěře. Zdeněk Vágner žije v Africe už hezkou řádku let; romantika a dobrodružství, které ho při jeho práci obklopují, mu bohatě poskytují inspiraci k psaní. I v této knize se setkáme s autorovými stopaři, Pangou a Džumou, s dalšími profesionálními lovci i s pytláky, s Masaji, žijícími ve svých vesnicích stejně jako v nich žili jejich předkové před sto lety... Poznáme také Vágnerova syna Kiďánu a další Evropany, kterým Afrika učarovala natolik, že se rozhodli zde žít... Zdeňku Vágnerovi se skvěle daří vystihnout prostředí, vztahy mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou; jeho povídky - v této knize možná o něco drsnější - jsou zasvěcené i čtivé a opět nesmírně působivé.