Pompejan - Philipp Vandenberg

První století po Kristu

Římská říše je na vrcholu své slávy a její rozsáhlé území sahá od

Atlantského oceánu až do Orientu. Bývalý otrok Lucius Caecilius

Aphrodisius z kampánského města Pompejí, rušného obchodního střediska a přepychového sídla římských boháčů, se stává svědkem tajuplné série vražd, které převrátí jeho dosavadní život naruby.

Osud ho zavede do Říma, kde tou dobou vládne rozmařilý císař Nero.

Zažije lásku i nenávist, zbohatne a seznámí se s významnými osobnostmi, zúčastní se proslavených opulentních římských hostin.

Štěstí je však vrtkavé, a tak se Pompejan nakonec vrací do rodného města, aby unikl intrikánskému prostředí sice oslnivé, ale nebezpečné metropole. A tehdy narazí na záhadné proroctví týkající se zániku města Pompejí…Ukázka z textuAphrodisius vytáhl patrona na ulici, rozhlížel se a hledal pomoc. Lité chvátali kolem něho, ale nevěnovali mu pozornost: každý se zajímal jen sám o sebe.

Aphrodisius se zoufale rozplakal, a když položil svého pána na dlažbu a holýma rukama mu stíral tenounký pramínek zaschlé krve, který zanechal stopu od Serenových úst k bradě, objevil něco strašného: v patronově hrdle trčela dýka, zabodnutá až po rukojeť.

Aphrodius se roztřásl. Opatrně, jako by to bylo žhavé železo, se dotkl prohnuté rukojeti, pak ji sevřel, vytáhl dýku a hodil ji do hořícího domu. V té chvíli Serenus slabě zasténal.

Jeho pán žije! Žije! Aphrodisius by to nejraději zakřičel z plných plic. Serenus otevřel oči, ale jen natolik, že mu byly vidět zorničky. Podle vrásek na čele se dalo soudit, že ho to stojí spoustu sil. A pak se pokusil promluvit. „Pane,“ zašeptal Aphrodisius. „Co se stalo?“

Odpovědí mu byl nesrozumitelný chropot. Serenus opět přivřel víčka, ale jeho rty se pohybovaly dál: „Popidius Pansa.“

Ano, Aphrodisius slyšel ta slova naprosto zřetelně.