O počmárané babičce

Sbírka Maják a sirény je mladá, melancholická, moderní a snová. Autor dává čtenáři prostřednictvím svých básní neohroženě nahlédnout do jeho vlastních pocitů a představ, předkládá mu své srdce téměř doslovně. Básně Jindřicha Jinocha jsou povětšinou milostné, svojí veskrze originální lyrikou a možná až přehnanou ublíženou melancholií se obrací k ženám svého života, ke svým sirénám. Autorovi rozhodně nelze upřít cit pro rytmus a schopnost neotřelé, ale až omračujícím způsobem vypovídající metafory.

Ve své debutové sbírce bere čtenáře do snové, někdy bezútěšné krajiny slovních přemetů, vnitřních i vnějších démonů a citových tornád. Jeho básně mají unikátní jazyk, ve kterém se snoubí velká slova a občas archaismy s drtivou chladnou všedností a skřípavými neologismy. Kniha Maják a sirény je trochu uplakaná, ale laskavý čtenář rád odpustí vzhledem k jejímu vytříbenému jazyku a čistotě emocí.

Jindřich Jinoch je bezesporu talentovaným mladým básníkem. Jeho kniha je bolestivě upřímná a ve své zamotané hře se slovy syrová. Na jejích stránkách se kouzelným způsobem potkává naivita a nezralost s jistou dávkou životní moudrosti a sebeironie. Autor s uchvacující lehkostí tančí na hranici kýče a úspěšně se mu vysmívá, když velkým silným slovům dává nové významy poukazováním na jejich nízkost.