Juditin kříž

Když se Judith vdávala, mohla se opřít o svého manžela a o svou víru. Přišla však šedesátá léta a obě opory se otřásají. Neměnná nauka se den za dnem mění a znejistění zásáhne i vztahy. Jak v peřejích změn neztratit muže ani Boha a nepustit se kříže? Bryan Houghton (1911–1992) se narodil do bohaté anglikánské rodiny a dětství strávil jako syn vojáka z povolání převážně v Německu a ve Francii. Vystudoval Oxford. Po konverzi ke katolictví absolvoval seminární studia v Římě a následně sloužil dvacet devět let jako farář ve dvou farnostech nedaleko Londýna. Po vyhlášení nového mešního řádu roku 1969 na svůj úřad rezignoval a odebral se na francouzský jih, kde s povolením biskupa celebroval tradiční liturgii a věnoval se pěstování zeleniny a příležitostné literární činnosti. S břitkým anglickým humorem tepal do ideologií moderní doby, k nimž stavěl do kontrastu odvěké naukové i liturgické bohatství Církve.   Přinášíme Vám ukázku z knihy Bryana Houghtona Juditin kříž, která v vychází v nakladatelství Hesperion. Na víku tuctového zásuvkového prádelníku ležel dřevěný polychromovaný vysoký reliéf z doby kolem roku 1520. Představoval Ukřižování a malí andílci na něm zachytávali krev z pěti ran Kristových do roztomilých malých kalíšků. Do popředí plasticky vystupovaly postavy Panny Marie a svatého Bruna. Pozadí tvořil basreliéf nějakého horského městečka. Celý reliéf byl poměrně velký: asi metr a půl na výšku a metr na šířku. Judith byla ohromena. Být to někde v muzeu, pečlivě by si ho prohlédla, ale narazit na něco takového ve vetešnictví bylo prostě neuvěřitelné. „Kolik stojí tohle?“ zeptala se. „Spoustu peněz, slečno. Sám jsem za to musel zaplatit padesát liber. Pod šedesát jít nemůžu. Musel jsem to dostat dolů ze zdi a odvézt si to. Ale když vidím, jak jste mladá, nechám vám to za pětapadesát.“ „Vezmu si to. Odkud to pochází?“ „V Shellinghamu žila jedna stará dáma. Skutečná dáma to byla. Patřila k těmhle katolíkům a měla doma oratoř, tak tomu říkaj. Umřela a všechny její věci se prodaly. Panečku, něco z toho zařízení  vyneslo pěknou sumičku! V jednom kuse sem chodili kupci z Londýna a Readingu. Ale o tyhle náboženský krámy nikdo nestojí – to už vyšlo z módy. Sám jsem bohabojnej člověk a povídám si, že mě nezabije, když obětuju pět pětek pro Ježíše. Tak za pětapadesát je to vaše.“