Vše, co jsme si nikdy neřekli

Příběh, odehrávající se převážně v 70. letech minulého století ve Spojených státech, začíná tragickou smrtí šestnáctileté Lydie. Zbylá čtyřčlenná rodina se snaží přijít na to, proč a jak dívka, která neuměla plavat, skončila uprostřed jezera. Všichni se se smutkem vyrovnávají po svém a zároveň vědí, že je na čase zásadně změnit některé postoje a přehodnotit dosavadní způsob života a uvažování.

Každá z dvanácti kapitol knihy se soustředí na jinou dobu: po pohřbu, těsně před smrtí, v době mládí rodičů, v čase, kdy se od nich na nějakou dobu odloučil jeden z nich. Autorka, jako kdyby loupala plátky cibule, postupně odkrývá rodinná tajemství a traumata, která si jednotliví členové s sebou nesou životem. Vyprávění ve třetí osobě občas proložené vnitřním hlasem hrdinů čtenáře první větou pohltí a až do konce nepustí.

Vše, co jsme si nikdy neřekli je brilantní studií nejniternějších lidských pocitů a pohnutek, která řeší otázky jak zapadnout, jak najít smysl života, jak realizovat životní sny, jak se vyrovnat s odlišností, jak naplnit očekávání ostatních, jak být sám sebou, jak přežít neúspěch, jak najít své místo ve společnosti. Autorka se dotýká témat, se kterými se většina čtenářů dokáže identifikovat. Kniha tak nutí k zamyšlení nad vlastním životem, vlastní minulostí. Ne vždy je takové zamyšlení příjemné…