Vigilie

Jakub Kujan (1983) se narodil v v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Poté studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal na jazzrockové Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii prezentoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host. Poté se na několik let odmlčel. V současnosti žije v Litvínově a pracuje jako dělník. Toto je jeho první kniha. 1

Tvá krása urazila mnoho žen.

Pověděl tak, aby ho slyšel jen její úsměv na sklenici od piva.

Byly večery, kdy se modlila, až k tvému srdci, s nímž nebylo možné hrát basket.

Zvíře je vždy, váš mlčící svědek, kterému jste neodpustili jeho setrvání v ráji.

Člověk je váš vrah, jenž nemá smlouvu na neurčito.

Země materiál, kterým platíte za sebezničení.

A váš život? Sladký trest herců bez angažmá 2

Je zapotřebí rozloučit se s otcem.

Jeho oči – věčnost, která žárlí.

Stisk ruky – něžnost při čistění pěchotní zbraně.

I čtrnáct dní před smrtí pracoval s vervou, jako by měl odjet stavět katedrálu.

Co pant do vrat, to kámen, který po něm hodili,

Co poklek, to pokora na poslední chvíli.

A co pohled, to láska otce k synovi, která o nás mlčela 3

Přál sis, aby se jaro upilo místo tebe.

Nicotu nelze opít a konci je odepřena žízeň.

Byl jsi zapomenut vlastním domem, který se tě bojí víc, než démona na obraze.

Naděje, nikým neočekáváná je probuzena z Šavelova snu, a jde všem oznámit, že se sama musí zničit.

Tvůj přítel celá léta plánuje sebevraždu a čeká na nejvhodnější literární manuál.

I když jste hříšní, není pro vás v pekle místo.

Nakonec skončíte jako preparovaný homo sapiens v muzeu