Karel Kramář

Karel Kramář, od jehož narození uplynulo v prosinci roku 2010 sto padesát let, byl pozoruhodnou osobností české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky. Proslavil se jako první československý premiér a jako dlouholetý poslanec rakouské Říšské rady, českého zemského sněmu a československého Národního shromáždění. Centrum pro ekonomiku a politiku na něj vzpomíná tímto sborníkem.

Část A sborníku přináší texty ze semináře „Karel Kramář – 150 let od narození“, který se konal 16. listopadu 2010. Profesor

Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Robert Kvaček zkoumá

Kramářovy vzestupy a pády. Jana Čechurová z Ústavu českých dějin

Filozofické fakulty UK klade otázku, zda byl vůdcem české pravice

Karel Kramář, nebo Alois Rašín. Vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík srovnává prvorepublikovou a současnou pravicovou politiku. Analytička České televize Martina Lustigová líčí Kramáře jako osobnost a politika.

Redaktor Petr Zídek rozebírá kramářovský problém české politiky.

V části B sborníku uveřejňujeme různé doplňkové texty. Jindřich

Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR diskutuje Kramářovy názory na zahraniční politiku. Ilona Bažantová z Právnické fakulty

Univerzity Karlovy představuje ekonomické názory Karla Kramáře.

Historik a politolog Lukáš Petřík vyzdvihuje Kramářův odkaz pro českou pravici. Prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav

Mrklas zkoumá úspěchy a nezdary československé národní demokracie.

Novinář Jan Kopal argumentuje, že Kramář nebyl romantický snílek.

Do příloh C zařazujeme Kramářův projev v Národním shromáždění ze dne 14. listopadu 1918, po němž byl Kramář zvolen prvním československým předsedou vlády. Přetiskujeme i projev poslance

Karla Kramáře v rozpravě Poslanecké sněmovny dne 10. února 1931 o hospodářské politice v době krize. Nechybí ani závěrečná kapitola

Kramářovy knihy „Ruská krize“ (1921).

Karel Kramář byl na počátku spojenec a spolupracovník Tomáše

Garrigue Masaryka, postupně se však s masarykovskou linií rozešel a přiklonil se k národní demokracii. Svým bojem za svobodu a národní ideály by mohl být vzorem i pro současné české politiky. Z díla

Karla Kramáře se máme hodně co učit i dnes. Přeji inspiraci a pozorné čtení.Václav Klaus

V Praze, 27. prosince 2010