Domů do říše

Kniha Domů do říše zkoumá vývoj na územích, která byla na podzim 1938 odtržena od Československa a posléze se z nich stala Říšská župa Sudety. Popisuje průběh začleňování území souhrnně nazývaného Sudety do tzv. Velkoněmecké říše, zavádění německých právních norem, nacifikaci politického a veškerého společenského života, germanizaci české menšiny a vztah župních orgánů k protektorátu a protektorátním úřadům. Autor v ní ukazuje, že připojení tzv. Sudet k Německu nebylo hladkým procesem, ale že od počátku se v něm nadšení z osvobození a naděje s ním spojované mísily se zklamáním. Sudetští Němci a jejich političtí reprezentanti v ní spatřovali symbol jejich vítězství v dlouhotrvajícím národnostním boji s Čechy. Doufali, že bude především sloužit jejich mocensko-politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním zájmům, a přirozeně si pro sebe nárokovali obsazení rozhodujících politických funkcí. Vedoucí nacisté a byrokraté z ústředních orgánů ji naproti tomu chtěli budovat jako vzorovou župu, jako jeden z mnoha článků centralizovaného státu, vysílali tam úředníky z říše a rozhodně neměli v úmyslu příliš zohledňovat místní specifika. Různé důsledky a projevy tohoto konfliktu provázely dějiny sudetské župy po celé popisované období, tedy až do jejího konce na jaře 1945.