Božidara

Božidara je babička, kterou jste možná neměli. Ale měli byste chtít. Pro vaše dobro.

Umí péct vánočky, ale většinou se netrefí na Vánoce. Nemá vkus, zato má styl. Respektuje všechny živé bytosti, ale na plotě jí visí cedule "Zákaz chcaní psů". Její slovník nepatří k nejvybranějším.

Je moudrá, ale ne přemoudřelá. Radí jen na výslovné požádání. No dobře, někdy i bez něj. Ale vydržet se to dá.

Je s ní sranda. A není s ní nuda. V trapnosti se nepochopitelně vyžívá. A zatáhne vás do ní, ať už budete chtít, nebo ne.

Naštvat ji či urazit se zdá být nemožné. Ale pokud jde o princip, radši se jí kliďte z cesty. Její smysl pro spravedlnost je svérázný, ale stojí za to nad ním popřemýšlet.

Všechna trápení světa vyléčí buchtami. S mákem. S cukrem. A s rumem. Hodně rumem. A ve zvlášť naléhavých případech vás počastuje konopím.

Božidara je žena, která se nebojí žít ani umřít. A přece je na světě jedna věc, ze které strach má.

DĚJ ROMÁNU

Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění.

Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná.

Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl?