Achleitner, Friedrich

Talent analytika, p?esného pozorovatele a avantgardního um?lce se promítá i do miniatur, které Friedrich Achleitner za?al psát paraleln? k pr?vodci po víde?ské architektu?e 20. století na po?átku nového tisíciletí: einschlafgeschichten (historky p?ed spaním), und oder oder und (a nebo nebo a), der springende punkt [o? tu b?ží], wiener linien [víde?ské linky] a wortgesindl [slovní xindl]. Už motto historek p?ed spaním odráží sebereflexi autora jako pozorovatele a pojetí textu jako konstruktu. P?esahy mezi profesí architekta a rolí autora se promítají do roviny tematické, výrazové i strukturální. Motiv architektury v krajin?, velkom?st? ?i interiéru je spojen s úvahami o vztahu mezi stavbou a jejím pojmenováním ?i s reflexí funk?nosti architektury. Mimochodem, oblíbeným stylem architekta Achleitnera je funkcionalismus. Celá ?ada miniatur sebeironicky reflektuje proces psaní. Nahrazení neochv?jné autorské instance pozicí pozorovatele, konstruktéra ?i montéra umož?uje hru s jazykem, ale i s ?tená?kami a ?tená?i a jejich ustálenými p?edstavami o podob? um?leckého textu. Literární jazyk se m?ní ve stavebnici, kdy základním stavebním prvkem není metafora, ale slovo. Pravidla hry pak vycházejí z jednotlivých jazykových rovin: fonetické, fonologické, morfologické, syntaktické, sémantické ?i kompozi?ní. Tyto r?zné úrovn? se v?tšinou prolínají a torpédují rovinu metaforickou, tedy v tradi?ním pojetí beletrie rovinu literární, rovinu p?eneseného významu. Všechny historky spojuje radost ze hry, minimáln? v oblasti recepce, a kritika ustálených postup? a nejen literárních klišé z pozice špílmachra, tedy architekta textu. Protože autor nebere sám sebe ani text vážn?, jsou pr?vodním jevem jeho hrátek s jazykem komické efekty.